úterý, února 21, 2006

Ke sporu ohledně karikatur

Islám v Evropě se musí naučit, co to je svoboda názorů
Franck Biancheri

Série karikatur proroka Mohameda, která byla zveřejněna v jedněch malých novinách malého státu Evropské unie vyvolala bouři nevole v islámských zemích. Je to pozoruhodné a také příznačné: v islámském světě zjevně existují síly, které dosud neporozuměly, co je základním předpokladem pro rozkvět muslimské víry na našem kontinentu. Islám v Evropě se musí naučit, že zde každé náboženství existuje společně s ostatními a může fungovat stejně jako všechna ostatní. To znamená, že se jedná se o soukromou záležitost každého, která je podřízena platným zákonům a demokratickým principům a také svobodě názorů...
(pokračování -> Read More!)


Každý Evropan má právo karikovat Mohameda ? podobně jako má právo vtipkovat o Ježíši, Mojžíšovi nebo Buddhovi, o papeži, anglické královně, francouzském prezidentovi, o homosexuálech, chromých, ochráncích zvířat, přírody, komunistech, blondýnách, Belgičanech, Francouzích, Američanech, Rusech, Afrikáncích, Arabech, Židech, Skotech, ? nebo také o svých sousedech. Když někdo jede na výlet, musí překročit hranice označené barevnými pruhy a respektovat především místní zákony, nejen své církevní nebo skupinové předpisy.
Evropané v průběhu staletí, mezi nimi i v průběhu mnoha krvavých let, dosáhli jemné a pro většinu občanů uspokojivé rovnováhy. Proto dnes nemohou akceptovat, že radikální muslimové chtějí tyto výdobytky zničit tím, že vynucují od lidí, kteří nevěří v jejich boha, aby respektovali jejich pravidla zakazující zobrazovat proroka Mohameda. V Evropě nevytvářejí zákony církve, ale lidé a instituce ustavené legitimně na základě demokratických voleb a zákonů, které jsou jako závazné přijímány naprostou většinou lidí na našem kontinentu. Neexistuje samozřejmě žádné mravní ospravedlnění k provokování jiných skupin lidí jen kvůli jejich vnitřnímu přesvědčení (náboženskému, sexuálnímu nebo jinému). Evropské právo ale umožňuje, v rámci zákonem vymezených hranic, kohokoliv karikovat.

Jsou to vlastně sami fanatici, kteří z jedné strany brání zobrazování proroka Mohameda, ale z druhé zneužívají jeho jméno k ospravedlnění atentátů a prosazování svých egoistických požadavků. Přitom se nezdá, že by skutečně dbali na důsledné uplatňování pravidel svého náboženství. A jejich věřící se podstatně méně pohoršují proti takovému zneužívání své víry. My Evropané nepřijímáme, aby naše chování bylo někým diktováno pod záminkou jakoby škodlivých účinků těchto obrázků na islámský svět a zejména na muslimy, kteří s námi v Evropě žijí. Naopak: většina muslimů v Evropě se drží zpět od těchto hádek a polemik, protože nemohou pochopit, kam to vede. Vzpomeňme si, jak stejné skupiny, které se nyní rozčilují nad urážkami boha, předpovídaly nepokoje a násilné protesty v případě zákazu nošení obličejových roušek ve francouzských školách. A co se skutečně stalo? V celé Francii tehdy protestovalo asi jen sto žákyň proti novému zákonu a také tehdy se emoce uklidnily po několika týdnech.

Ponechme stranou nepolepšitelné kazatele údajné neslučitelnosti islámu a moderny nebo islámu a laického práva, a zkusme se podívat, jak může islám nalézt své místo v Evropě.
V prosinci loňského roku jsem měl možnost mluvit v Jeruzalémě na téma Evropa, Francie a islám s 25 odborníky na islám. Během této velmi plodné výměny názorů jsem připomněl údajnou asimilační schopnost Evropy ve vztahu k islámu:
Se svými 500 miliony obyvatel na velmi omezeném prostoru může mít Evropská unie sotva významný vliv na církev, která má třikrát víc příznivců roztroušených na několika kontinentech. To platí ještě více uvnitř Evropy, kde je islám menšinovou církví (v Evropě žije asi 20 milionů muslimů). A neislámští Evropané objasní muslimům, že islám se v Evropě nemůže chovat jinak než ostatní církve. Také islám musí zůstat soukromou záležitostí, která při svém výkonu musí respektovat stávající právní řád a demokratické zákony. Jedná se zde o společnou výzvu ke všem Evropanům a jejich islámským spoluobčanům: jak se může islám s pomocí veřejného pořádku, integrace, veřejné diskuze (a někdy též polemiky) integrovat do laické Evropy? Je to úzká stezka, po které je třeba projít a fanatikové na obou stranách budou usilovat, aby přitom Evropa vyletěla ze zatáčky. Neboť také mezi křesťany a Židy jsou skupiny, které by rády viděly svou církev jako jediný zdroj práva a zákonů, jak to bylo na konci středověku kdy se o tom v Evropě válčilo. Při hádkách s islámem se budou pokoušet vznášet takové požadavky - také proto musíme být ostražití. Připomínám, stejně jako ve své diskuzi v Jeruzalémě: nikdo nesmí zapomenout, že Evropa, Evropané také mají svou ?ošklivou tvář?, která už napáchala nejstrašnější zločiny: masová vyhnání, pogromy, genocidu, koncentrační tábory? seznam je dlouhý.
Domnívám se, že stálý růst počtu hlasů ve prospěch pravicových extremistů a nacionalistických stran v Evropě za posledních dvacet let svědčí o tom, že tato ošklivá tvář, potlačená po roce 1945, může být znovu na obzoru.

Zabránit tomu je velmi naléhavý požadavek politické práce nově založeného politického hnutí Newropeans: Postavit se proti extremistickým a xenofobním silám a ukázat lidem názorně, že pro celou Evropu může existovat jednotná politická demokratická koncepce, kde lidé mohou svobodně vyjadřovat své názory a přesvědčení. A také, že není důvod volit strany, které rozhodně situaci nezmění, a to jen z protestu proti nedemokratické Evropě.
Musíme proto bojovat proti tomu, aby ve společnosti převážilo veřejné mínění, které by zakazovalo publikování karikatur Mohameda a dopustilo, že fanatici, kteří sami obcházejí zákony, budou rozhodovat co je dovoleno a co ne. Neboť takové názory jen posilují pozice krajních pravicových sil v Evropě. Islámští fanatici a také zastánci ?politické korektnosti? a ?multikulturalismu? lijí vodu na mlýny těch, kteří mají zájem na netolerantní Evropě, protože se potom mohou prezentovat voličům jako jejich ochránci před islamizací. Prvními oběťmi nenávistné Evropy by se určitě stali místní muslimové. Vzniká tak nebezpečí, že v Evropě budou opět pronásledovány a vražděny náboženské menšiny.

Tato slova jsou lépe chápána Muslimy i Židy v Jeruzalémě než v Evropě, protože si tam lépe pamatují křížové výpravy a holocaust a vědí velmi dobře, co může dokázat latentní evropská brutalita.
Musí to ovšem hlasitě zaznít v Evropě, aby se podařilo udržet labilní rovnováhu mírového soužití příslušníků různých náboženství a ateistů. V tomto smyslu můžeme mít úspěch v prosazování integrace v otevřené diskuzi s pomocí vzdělávání veřejnosti. Rozhodující je, abychom neupadli do duchovní lenosti kulturního relativismu a nenechali se dohnat k názoru, že mohou mít pravdu skupiny, které vnucují jiným svá pravidla nebo abychom strpěli duchovní vydírání "politické korektnosti". Stále jsme ještě na kontinentu, jehož svoboda byla vybojována s pomocí práva vysmívat se mocným, především králům a Bohu.

Opravdu silný se nebojí karikatur, ale směje se jim. Co platí pro lidi, platí i pro proroky, kteří jsou také jen lidmi. To je jeden z evropských základních principů, nad kterým by se měl islám hluboce zamyslet a o kterém bychom měli diskutovat se všemi, kteří jsou k takové diskuzi připraveni. A to je naprostá většina.

Franck Biancheri, Prezident Newropeans