sobota, července 29, 2006

Euro-skepticismus: znamení prohrávajících

Modří ptáci a Toryové pro Euroscepticismus ? čeští občanští demokraté (modrého ptáka mají ve znaku) se rozhodli vytvořit s britskými konzervativci euro-skeptickou frakci v Evropském parlamentu. Mají s tím však jisté problémy ? ne, že by byli málo euroskeptičtí, ale slabá pozice ve svých zemích je přinutila odložit spuštění frakce až za tři roky.

Občanští demokraté se chtějí zviditelnit a stát se důležitějšími na mezinárodní aréně ? to je hlavní důvod jejich iniciativy. Prozatím ale nejsou schopni dát dohromady ani českou vládu poté, co získali dojem, že zvítězili v červnových parlamentních volbách. To je také hlavní důvod, proč museli požádat Torie, aby odložili záměr s frakcí až na dobu po Eurovolbách v roce 2009.

Konzervativci by ovšem nejraději spustili frakci co nejdříve, protože to Cameron slíbil a jeho slib mu pomohl stát se lídrem Toryů. Možná, že se mu jeho přání splní díky vývoji v České republice.

Český parlament je od voleb zablokovaný. Pravicové strany získaly stejný počet mandátů jako levice (100:100). Předseda ODS Topolánek si vybral podivný způsob jak zformovat vládu ? nejdříve pozval koaliční partnery (lidovce a zelené) k vytvoření vlády, a následně se snaží získat podporu levicových stran. Bezúspěšně. Více a více ztrácí svoji pozici coby potenciální premiér, je nucen dělat nové a nové kompromisy a ústupky vstříc možné podpoře levice. Sociální demokraté se drží stejné pozice od samého konce voleb: ?Pokud jste se (ODS) prohlásili za vítěze ? dokažte to!? ODS k tomu nemá dost sil a prohrává. Vypadá to, že situaci mohou vyřešit jen nové volby. Potom bude možné zasde začít hrát s euroskeptickou kartou.

Vypadá to, že podobný scénář může být rozehrán i ve Velké Británii. Toryové mohou pochybit stejným způsobem . Myslím, že jsou příliš konzervativní a hrdí na to, aby se poučili z českých zkušeností. Poté co prohrají ? začnou mluvit o euroskeptické frakci ještě otevřeněji, agresivněji a nic jim nezabrání, aby nedali vale bloku EPP-ED.

Co to znamená pro nás? Jednoduchou lekci: Pokud jsi loser ? jsi Euroskeptik. Pokud jsi příliš jednoduchý nebo levičák ? jsi Eurooptimista. Cesta Newropeans je stát se Eurorealistou. Souhlasíte?

středa, dubna 19, 2006

Setkání v Praze


V pátek, 21. dubna, se v Praze uskutečnlo veřejné setkání mezinárodních členů Newropeans za účasti zakladatele a prezidenta hnutí Francka Biancheri.

Setkání proběhlo od 19.hodin v salonku restaurace U Pinkasů.

Tématem diskuze byly otázky evropské integrace - např. stávající iniciativa evropského občanského referenda a proč se k ní Newropeans staví zamítavě, ale také témata mezinárodní mj. současná krize okolo Iránu a další očekávaný vývoj...

Setkání se zúčastnilo více než dvacet zájemců o naše hnutí a řada členů Newropeans. Doufáme, že příští bude zakládající schůzka sítě Neworpeans v Praze.

Více informací na stránkách Newropeans!

pondělí, dubna 10, 2006

Reakce Newropeans na krizi Irán/USA.

Návrh politiky EU: Jednat okamžitě o kontrole globálních jaderných rizik dneška i zítřka!

Tento návrh byl přijat většinou 86% členů Newropeans z celé Evropské unie. Je výsledkem úsilí Newropeans o demokratizaci EU, které dává evropským občanům prostor vyjádřit se k důležitým otázkám, která se dotýká všech, jako je tato. Podnět chce přispět k dosažení míru a obecné prosperity, které jsou už padesát let srdcem evropského projektu, a také usiluje o ochranu základních evropských zájmů (mír, politická a hospodářská bezpečnost).

Podle Newropeans je stávající krize mezi Iránem a USA jedním z klíčových známek všeobecné krize nynějšího mezinárodního systému, konkrétně zastaralé politiky nešíření jaderných zbraní po roce 1945. Pro Newropeans představuje nynější krize přímou konfrontaci dvou staromódních přístupů: z jedné strany iránských lídrů, kteří ignorují kolektivní globální zájmy a soustřeďují se na krátkodobé zájmy národní, a z druhé strany USA, které věří, že jejich vlastní zájmy jsou totožné se zájmy celého světa. Politika nešíření jaderných zbraní zděděná po druhé světové válce je v krizi, o čemž svědčí: růst počtu jaderných mocností (viz. table on nuclear powers in 2005, ? USA), které nepodepsaly Smlouvu o zákazu šíření jaderných zbraní; dále stávající krize s Iránem, tedy země, jež Smlouvu podepsala; pokračujícím vývojem nových typů nukleárních zbraní jako jsou ?mini-bomby?, především v USA; a také úlohou Pákistánu v nelegálním šíření jaderných technologií; ale také nedávnou dohodou mezi Iránem a USA, která úplně ignoruje Smlouvu o nešíření.

V tomto kontextu nelze nahlížet na krizi mezi Iránem a USA jako na výjimečný případ, ale je třeba umístit ji do kontextu dlouhodobé vize založené na nových metodách přizpůsobených realitám 21.století.

Evropská unie byla ve své historii svědkem, jak tyto přístupy vedou k smrtícím koncům. Díky svému úspěchu při budování mírového kontinentálního systému v posledních desetiletích se EU musí chopit vedoucí role při vytváření mezinárodního systému pro 21. století. EU se musí stát vzorem při hledání jak uspokojit společné evropské a globální zájmy. Jde o to ukázat na svém vlastním vzoru, že je realizovatelná politika, kdy EU přispívá efektivně k propagaci globálního míru, globální demokratizaci a společné prosperitě, a současně chrání evropské životní zájmy. Je více než naléhavé, aby Evropané konali a stanovili nové cíle a nástroje místo hledání, jak rozvinout zastaralé mety.

Newropeans tímto vyzývají evropské lídry k přijetí odpovědnosti ve svých prohlášeních a skutcích, v souladu s očekáváním naprosté většiny evropských občanů a také většiny světové populace, která své naděje s Evropany spojují (viz. BBC opinion poll ? GlobeScan). Evropské akce musí být nasměrovány do tří hlavních oblastí:

1. EU by se měla společně s mezinárodním společenstvím zasadit o efektivnější omezování nukleární hrozby zahájením reformy Smlouvy o nešíření jaderných zbraní;
2. EU by měla posílit svoji úlohu při řešení Iránské krize nastavením řady jasných cílů a vystupovat jedním hlasem, ne jménem Německa, Francie a Velké Británie.
3. EU by měla vytvořit nutné spojenectví pro uplatnění reálné mezinárodní strategie zaměřené na sjednocení všech mezinárodních hráčů, kteří budou sdílet tuto vizi a cíle.

neděle, dubna 02, 2006

Prague Newropeans Beering, 11. dubna 2006

V úterý 11. dubna se v restauraci U Vejvodů, Jilská 4, Praha 1 uskuteční první lokální setkání Newropeans v Praze. Sejdeme se v 17.hodin.

Zájemci o hnutí Newropeans mají možnost seznámit se a promluvit si o úkolech a perspektivách hnutí v ČR.

Témata:
1. Newropeans pro nováčky,
2. Nadcházející úkoly Newropeans obecně a co Newropeans v Praze,
3. Jak se zapojit


V případě zájmu nás kontaktujte mailem

Konzumace piva není povinná :)

středa, března 22, 2006

Setkání Newropeans v Praze, 21. - 22. dubna 2006

V pátek 21. dubna se mají členové a zájemci o hnutí Newropeans možnost setkat se v Praze se členy výkonného výboru a prezidentem Newropeans Franckem Biancheri.

Následující den proběhne v konferenčním sále PWC v Kateřinské ulici v Praze mezinárodní setkání členů Newropeans.

V případě zájmu nás kontaktujte mailem

Jaro 2006 - Newropeans vstupují do "stádia expanze"

Další důvod, proč se stát členem Newropeans:

Členové Newropeans nyní mohou využívat nový extranet jako nástroj pro vnitřní komunikaci, celoevropské politické diskuze a rozvojové projekty. Během několika týdnů bude vytvořen nový design a vzhled webu získá novou podobu.

"V příštích měsících získají Newropeans unikátní hlas s celoevropským významem, nasměrovaným na Evropské volby 2009", říká k tomu Franck Biancheri, president Newropeans .

Staňte se členy Newropeans, prvního celoevropského politického hnutí a přispějte aktivně k demokratizaci Evropy a překonání stávající krize Evropské unie!

Kontaktujte nás prosím mailem

pondělí, února 27, 2006

Blíží se nejzávažnější politická krize od roku 1989?



Francouzský prognostický think-tank Laboratoire européen d?Anticipation Politique Europe 2020 (LEAP/E2020) vydal prognózu, podle které týden 20. - 26. března 2006 bude začátkem nejzávažnější politické krize, kterou svět poznal od pádu železné opony v roce 1989, spolu s ekonomickou a finanční krizí podobného rozsahu jako byla krize v roce 1929.
Varování je založeno na dvou událostech, k nimž ve 12. týdnu roku 2006 dojde:

(pokračování -> Read More!)


1. Írán 20. března otevře první ropnou burzu, kde se bude obchodovat v eurech. Íránské spuštění ropné eurové burzy bude znamenat konec monopolu dolaru na světovém trhu s ropou. Bezprostředním důsledkem bude pravděpodobně narušení rovnováhy mezinárodního měnového trhu, protože země produkující ropu budou moci svou produkci oceňovat i v eurech. Zároveň zejména evropské země budou moci nakupovat ropu přímo za svou měnu bez prostřednictví dolaru. Důsledkem bude trvalé oslabení dolaru odhadované pro rok 2007 až na 1 EUR=1,70 USD.

2. Americký Federální rezervní systém (Fed, instituce, která má v USA pozici národní banky) zastaví zveřejňování hodnoty agregovaného ukazatele M3, který je nejspolehlivějším indikátorem množství dolarů obíhajících ve světě, s platností od 23. března 2006.

Konec zveřejňování měnového agregátu (a jeho komponentů) M3 Fedem je rozhodnutí vehementně kritizované komunitou ekonomů a finančních analytiků a bude mít za následek ztrátu přehledu o množství dolarů obíhajících ve světě. M3 se významně zvýšil už před několika měsíci, což ukazuje, že ve Washingtonu zrychlili ?tisk peněz?. Zároveň je známo, že nový předseda Fedu Matt Bernanke je příznivcem tohoto postupu.

Prudký pád dolaru pravděpodobně vyústí do masivního výprodeje amerických státních obligací v Asii, v Evropě a v ropných zemích. Americké rozhodnutí zastavit zveřejňování M3 podle autorů zprávy LEAP/E2020 patrně souvisí s dosud veřejně neformulovanými rozhodnutími:

?monetarizovat? státní dluh USA
spustit měnovou politiku podporující americké ekonomické aktivity. Obě tyto politiky mají být zavedeny nejpozději před říjnovými ?mezivolbami? do Kongresu USA, aby uchránily republikány před volebním neúspěchem.

Rozhodnutí také ilustrují nekompetentnost amerických a mezinárodních měnových a finančních institucí. Nakonec raději dají přednost odstranění indikátoru, než aby jednaly podle reality. Světová krize se prohloubí v 7 dílčích oblastech, v nichž zasáhne celou planetu v oblastech politické, ekonomické a finanční, stejně jako s největší pravděpodobností i v oblasti vojenské:

1. Krize důvěry v dolar

2. Krize americké finanční nerovnováhy

3. Ropná krize

4. Krize amerického vůdcovství

5. Krize v arabsko-muslimském světě

6. Krize světového řízení

7. Krize evropského řízení

Krizi může dále ještě zkomplikovat případné rozhodnutí USA nebo Izraele zaútočit na Írán vojensky.

Írán má v současné krizi některé významné geostrategické výhody, především je schopen zablokovat Hormuzskou úžinu a tak snadno a s velkým dopadem přerušit zásobování Asie a Evropy ropou. Mohl by také zasahovat do existujících konfliktů v Iráku a Afghánistánu, nehledě na možnost podpory mezinárodního terorismu. Autoři prognózy soudí, že uvedená opatření uvrhnou USA i svět do monetární, fiskální a brzy i ekonomické krize nebývalého planetárního rozsahu. Patrně se urychlí výprodej amerických státních obligací jejich mimoamerickými držiteli.

V této souvislosti je užitečné uvést, že podíl amerického vládního dluhu vlastněný americkými bankami poklesl až na 1,7% v roce 2004, v kontrastu s 18% v roce 1982.

Zároveň se část téhož dluhu v držení zahraničních věřitelů zvýšila ze 17% v roce 1982 na 49% v roce 2004. Nabízí se otázka, jak je možné, že americké banky se v průběhu minulých let zbavily skoro všech státních dluhopisů USA. Navíc vše probíhá v situaci obav, aby nepraskla ?realitní bublina?, na níž spočívá spotřeba amerických domácností, a zároveň v situaci, kdy míra úspor v USA je poprvé od Velké krize 1932-33 záporná.

Podle prognózy LEAP/E2020 souběh íránského a amerického rozhodnutí není náhodný. Je konečným stupněm krizového vývoje systému a znamená konec mezinárodního pořádku ustaveného po 2. světové válce. Od konce března do konce roku 2006 bude vývoj charakterizován pádem dolaru a ohromným tlakem na posilování eura, významným růstem ceny ropy (přes 100 USD/barel), zhoršením americké a britské vojenské situace na

Středním východě, v USA rozpočtovou, finanční a ekonomickou krizí, svým rozsahem srovnatelnou s krizí 1929, velmi vážnými ekonomickými a finančními důsledky zvláště pro Asii (zejména Čínu), ale i pro Velkou Británii, náhlým koncem procesu ekonomické globalizace a kolapsem transatlantické osy vedoucím ke všeobecnému zvýšení vnitro- i zahraničně politických rizik v celém světě. Pro individuální držitele dolarů, stejně jako pro nadnárodní společnosti nebo politické a administrativní subjekty řízení budou důsledky posledního březnového týdne klíčové. Budou co nejdříve vyžadovat některá obtížná rozhodnutí (předvídání krizí je vždy komplexní proces, protože se opírá o odhady), protože jakmile krize začne, nastane panika a všichni, kdo se rozhodli čekat, utrpí ztráty. Pro soukromé osoby je volba jasná. USD už není ?azylovou? měnou. Rostoucí ceny zlata za poslední rok ukazují, že mnoho lidí už tento trend americké měny předvídalo.

Think-tank LEAP/E2020 není v internetovém prostoru příliš citován, možná i proto, že publikuje především francouzsky. Navíc plná znění článků na jeho stránkách jsou dostupná jen předplatitelům. Jeho autoři sami o sobě tvrdí, že správně předpověděli pád železné opony, krizi legitimity Evropské unie i vpád USA do Iráku. Citovaná prognóza byla uvedena pod titulkem Alarm, což vyvolává reminiscence různých hoaxů. I přes určitou opatrnost, s níž je nutno některé příliš kategorické závěry posuzovat, však uvedená fakta logicky zapadají do sebe a prognózu je možno považovat přinejmenším za jeden z možných scénářů.

Převzato z Britských listů, 23.2.2006
Anglický originál viz na Europe 2020 - Iran-Usa Crisis

úterý, února 21, 2006

Ke sporu ohledně karikatur

Islám v Evropě se musí naučit, co to je svoboda názorů
Franck Biancheri

Série karikatur proroka Mohameda, která byla zveřejněna v jedněch malých novinách malého státu Evropské unie vyvolala bouři nevole v islámských zemích. Je to pozoruhodné a také příznačné: v islámském světě zjevně existují síly, které dosud neporozuměly, co je základním předpokladem pro rozkvět muslimské víry na našem kontinentu. Islám v Evropě se musí naučit, že zde každé náboženství existuje společně s ostatními a může fungovat stejně jako všechna ostatní. To znamená, že se jedná se o soukromou záležitost každého, která je podřízena platným zákonům a demokratickým principům a také svobodě názorů...
(pokračování -> Read More!)


Každý Evropan má právo karikovat Mohameda ? podobně jako má právo vtipkovat o Ježíši, Mojžíšovi nebo Buddhovi, o papeži, anglické královně, francouzském prezidentovi, o homosexuálech, chromých, ochráncích zvířat, přírody, komunistech, blondýnách, Belgičanech, Francouzích, Američanech, Rusech, Afrikáncích, Arabech, Židech, Skotech, ? nebo také o svých sousedech. Když někdo jede na výlet, musí překročit hranice označené barevnými pruhy a respektovat především místní zákony, nejen své církevní nebo skupinové předpisy.
Evropané v průběhu staletí, mezi nimi i v průběhu mnoha krvavých let, dosáhli jemné a pro většinu občanů uspokojivé rovnováhy. Proto dnes nemohou akceptovat, že radikální muslimové chtějí tyto výdobytky zničit tím, že vynucují od lidí, kteří nevěří v jejich boha, aby respektovali jejich pravidla zakazující zobrazovat proroka Mohameda. V Evropě nevytvářejí zákony církve, ale lidé a instituce ustavené legitimně na základě demokratických voleb a zákonů, které jsou jako závazné přijímány naprostou většinou lidí na našem kontinentu. Neexistuje samozřejmě žádné mravní ospravedlnění k provokování jiných skupin lidí jen kvůli jejich vnitřnímu přesvědčení (náboženskému, sexuálnímu nebo jinému). Evropské právo ale umožňuje, v rámci zákonem vymezených hranic, kohokoliv karikovat.

Jsou to vlastně sami fanatici, kteří z jedné strany brání zobrazování proroka Mohameda, ale z druhé zneužívají jeho jméno k ospravedlnění atentátů a prosazování svých egoistických požadavků. Přitom se nezdá, že by skutečně dbali na důsledné uplatňování pravidel svého náboženství. A jejich věřící se podstatně méně pohoršují proti takovému zneužívání své víry. My Evropané nepřijímáme, aby naše chování bylo někým diktováno pod záminkou jakoby škodlivých účinků těchto obrázků na islámský svět a zejména na muslimy, kteří s námi v Evropě žijí. Naopak: většina muslimů v Evropě se drží zpět od těchto hádek a polemik, protože nemohou pochopit, kam to vede. Vzpomeňme si, jak stejné skupiny, které se nyní rozčilují nad urážkami boha, předpovídaly nepokoje a násilné protesty v případě zákazu nošení obličejových roušek ve francouzských školách. A co se skutečně stalo? V celé Francii tehdy protestovalo asi jen sto žákyň proti novému zákonu a také tehdy se emoce uklidnily po několika týdnech.

Ponechme stranou nepolepšitelné kazatele údajné neslučitelnosti islámu a moderny nebo islámu a laického práva, a zkusme se podívat, jak může islám nalézt své místo v Evropě.
V prosinci loňského roku jsem měl možnost mluvit v Jeruzalémě na téma Evropa, Francie a islám s 25 odborníky na islám. Během této velmi plodné výměny názorů jsem připomněl údajnou asimilační schopnost Evropy ve vztahu k islámu:
Se svými 500 miliony obyvatel na velmi omezeném prostoru může mít Evropská unie sotva významný vliv na církev, která má třikrát víc příznivců roztroušených na několika kontinentech. To platí ještě více uvnitř Evropy, kde je islám menšinovou církví (v Evropě žije asi 20 milionů muslimů). A neislámští Evropané objasní muslimům, že islám se v Evropě nemůže chovat jinak než ostatní církve. Také islám musí zůstat soukromou záležitostí, která při svém výkonu musí respektovat stávající právní řád a demokratické zákony. Jedná se zde o společnou výzvu ke všem Evropanům a jejich islámským spoluobčanům: jak se může islám s pomocí veřejného pořádku, integrace, veřejné diskuze (a někdy též polemiky) integrovat do laické Evropy? Je to úzká stezka, po které je třeba projít a fanatikové na obou stranách budou usilovat, aby přitom Evropa vyletěla ze zatáčky. Neboť také mezi křesťany a Židy jsou skupiny, které by rády viděly svou církev jako jediný zdroj práva a zákonů, jak to bylo na konci středověku kdy se o tom v Evropě válčilo. Při hádkách s islámem se budou pokoušet vznášet takové požadavky - také proto musíme být ostražití. Připomínám, stejně jako ve své diskuzi v Jeruzalémě: nikdo nesmí zapomenout, že Evropa, Evropané také mají svou ?ošklivou tvář?, která už napáchala nejstrašnější zločiny: masová vyhnání, pogromy, genocidu, koncentrační tábory? seznam je dlouhý.
Domnívám se, že stálý růst počtu hlasů ve prospěch pravicových extremistů a nacionalistických stran v Evropě za posledních dvacet let svědčí o tom, že tato ošklivá tvář, potlačená po roce 1945, může být znovu na obzoru.

Zabránit tomu je velmi naléhavý požadavek politické práce nově založeného politického hnutí Newropeans: Postavit se proti extremistickým a xenofobním silám a ukázat lidem názorně, že pro celou Evropu může existovat jednotná politická demokratická koncepce, kde lidé mohou svobodně vyjadřovat své názory a přesvědčení. A také, že není důvod volit strany, které rozhodně situaci nezmění, a to jen z protestu proti nedemokratické Evropě.
Musíme proto bojovat proti tomu, aby ve společnosti převážilo veřejné mínění, které by zakazovalo publikování karikatur Mohameda a dopustilo, že fanatici, kteří sami obcházejí zákony, budou rozhodovat co je dovoleno a co ne. Neboť takové názory jen posilují pozice krajních pravicových sil v Evropě. Islámští fanatici a také zastánci ?politické korektnosti? a ?multikulturalismu? lijí vodu na mlýny těch, kteří mají zájem na netolerantní Evropě, protože se potom mohou prezentovat voličům jako jejich ochránci před islamizací. Prvními oběťmi nenávistné Evropy by se určitě stali místní muslimové. Vzniká tak nebezpečí, že v Evropě budou opět pronásledovány a vražděny náboženské menšiny.

Tato slova jsou lépe chápána Muslimy i Židy v Jeruzalémě než v Evropě, protože si tam lépe pamatují křížové výpravy a holocaust a vědí velmi dobře, co může dokázat latentní evropská brutalita.
Musí to ovšem hlasitě zaznít v Evropě, aby se podařilo udržet labilní rovnováhu mírového soužití příslušníků různých náboženství a ateistů. V tomto smyslu můžeme mít úspěch v prosazování integrace v otevřené diskuzi s pomocí vzdělávání veřejnosti. Rozhodující je, abychom neupadli do duchovní lenosti kulturního relativismu a nenechali se dohnat k názoru, že mohou mít pravdu skupiny, které vnucují jiným svá pravidla nebo abychom strpěli duchovní vydírání "politické korektnosti". Stále jsme ještě na kontinentu, jehož svoboda byla vybojována s pomocí práva vysmívat se mocným, především králům a Bohu.

Opravdu silný se nebojí karikatur, ale směje se jim. Co platí pro lidi, platí i pro proroky, kteří jsou také jen lidmi. To je jeden z evropských základních principů, nad kterým by se měl islám hluboce zamyslet a o kterém bychom měli diskutovat se všemi, kteří jsou k takové diskuzi připraveni. A to je naprostá většina.

Franck Biancheri, Prezident Newropeans